Opakovali jsme spojení, ze kterého vznikla krásná čivavátka vrhu A a vrhu B. Krytí proběhlo 5.1.04.
Zápis o kontrole vrhu
.:13.06.2004:. Na těchto fotkách je jenom Didinka, ta s námi byla doma o měsíc déle neľ její bráškové.
.:16.05.2004:. Poslední záběry, kdy naše štěnátka byli všechny jenom naše. 16.5.04 nás čivakluci opustili a zůstala nám jenom Didinka….
.:29.04.2004:. Čivadětičky už je prakticky nemožné vyfotit v nějaké přijatelné poloze, pořád jsou v pohybu. Tady je pár momentek ze života, abyste si představili, jak miminka tráví svůj čas.
.:14.04.2004:. Čivaštěnda byli dneska poprvé venku. Bylo krásně teplo a sluníčko a tráva suchá, běhali na zahradě asi půl hodinky a myslím, že se jim to líbilo. Sice trošku pčíkali, když v první chvíli ucítili foukat vítr do nosánků, ale rychle si zvykli a užívali si tolika nových věciček na čmuchání. Na fotkách uvidíte, jak se jim pěkně začínají zvedat ouška, vypadají roztomile. Taky zoubky už máme, horní kompletně, jdou i dobře spočítat, na spodní si asi budeme muset ještě počkat s počítáním pár dnů, jdou hůř vidět. No ale zoubky se naučili používat opravdu rychle, kousají do všeho živého, jak do sebe navzájem, tak do nás. Nejhorší je, když přiběhnou nečekaně a kousnou do prstů u nohou, když jste zrovna zabraný do práce 🙂
.:09.04.2004:. Čivamimčům už je měsíc a je s nimi čím dál tím větší zábava. Jejich starší sestřička Bugi se dočkala hrátek a škádlení a má o zábavu postaráno. Mimča denně prodlužují dobu hraní, nyní jsou tak na půlhodince a pak zase hodinu spinkají. Daří se jim víceméně strefovat malou i velkou potřebu na plínku, je zajímavé, že když jsem v jejich dosahu, tak si na místečko dojdou stoprocentně, a když nejsem doma, najdu potom loužičky všude. Jako by poznali, že pokud jsem u nich, stejně je na podložku přenesu. Kluci už jsou chlapi jak se patří, mají kouličky! Taky zoubečky vykoukly a začínají nás ohlodávat.
.:5.4.2004:.
.:29.3.2004:. Čivadětičky začínají běhat, dneska se snažili rozutíkat po celém obýváku, vůbec jsme nečekali, že se pokusí opustit deku, kterou mají na ťapání, aby jim neklouzaly nožičky, které je ještě neposlouchají a chodí si kam se jim zachce. V neděli poprvé ochutnali pacholíka, vůbec se neuměli strefit pusinkou k jídlu, víc jídla měli na kožíšku než v bříšku. Ale maminka je pak ráda olízala a ještě si u toho pochutnala.
.:19.3.2004:. Miminka čím dál tím víc papají, Kerinka sotva stíhá doplňovat mlíčko do mléčného baru. Začínají být čím dál tím víc hýbací, pokud je vyndáme z pelíšku, nevydrží na jednom místě, snaží se zvedat a chodit, no spíš se plazit. Čekáme, že o víkendu na nás zamrkají svýma očkama. Přidávám tedy poslední bezočíčkové obrázky, příště už se zase o něco přiblíží představě psa, stále ještě jsou to krtečkové.
.:11.3.2004:. Čivamiminka skvěle prospívají, máme z nich obrovskou radost. První tři dny se Kerinka od miminek nechtěla hnout ani na krok, byl problém jí i venčit, několikrát se do pelíšku vrátila, než stihla dojít ke dveřím. Musela jsem jí vyhecovat a ke dveřím s ní běžet, aby neměla čas rozmyslet si opuštění miminek. Venku ve vteřině vykonala potřebu a vracela se domů. Když v tu chvíli nebyly dveře otevřené, začala děsivě výt. Čivavátka bez ní první dny taky ani na vteřinku nechtěli být, nepomáhalo ani hlazení a utěšování. Jíst u své misky mamina odmítala, všechno krmení se odehrávalo u štěňátek v pelíšku, vodu má hned vedle pelíšku. Jakmile štěňátko zabrečelo, mamina se hned začala intenzivněji starat a u toho opět vyla a pobrekávala nešťastně, že miminku se něco děje, přitom mimčo třeba jenom bojovalo se sourozenci o cecík nebo bylo sourozencem nepohodlně zalehnuto. Nyní už se to zlepšuje, dokonce ráno jedla Keri opět v kuchyni a miminka vydrží i pár minutek bez maminky bez pláče. Krásně reagují na lidské pohlazení, je vidět, že se jim to líbí. První den se báli, teď nic nenamítají ani na pochování v dlani. Dneska na mně holčička obrovsky zívala, tak malý tvoreček a dává mi najevo, že jí otravuje, když jí budím.
.:8.3.2004:. Dnes brzy ráno vykoukla na svět další čivamiminka. Kerinka opět dodržela svůj přesný počet miminek, takže máme doma opět dva čivakluky a jednu čivaholku. Výjimečně se stalo, že jsme nerodili v neděli, ale až pár hodin po půlnoci v pondělí, i když začátek porodu vlastně v neděli byl. První zuřivé hrabání pelíšku jako znamení, že se v blízkých hodinách máme těšit na miminka, jsme měli už včera v deset večer. Po půlnoci už byla mamina neklidná, pořád chodila ven čůrat, snažili jsme se i rozchodit první bolesti a stahy. Pravidelnější stahy začaly dnes ve 3,00. Ve 3,55 praskla voda a pět minut po půl páté byl na světě první chlapeček, ten světloučký (110g). Necelých pět minutek po něm přispěchal za bráškou černý chlapeček (110g) a za pět minut pět se narodila holčička (100g). Všichni se okamžitě hýbali, lapali po dechu a hledali maminu. Ta je očistila, dala jim napapat a od té chvíle můžeme dojatě sledovat tu obrovskou mateřskou lásku, kterou Kerinka zahrnuje svoje děťátka.
.:18.2.2004:. Kerinka krásně roste do šířky, vypadá to na dvě čivavky. Už číháme, kdy začnou pohyby. Jako obvykle mamina zvládá březost v pohodě, jen trošku se šetří. Ale stačí zaslechnout něco venku a už běží s ostatníma na zahradu bez ohledu na svoje velký bříško. Na narození miminek se moc těšíme.
